S-K: Rýma.....když chlapi umírají!

Když ten váš chytí rýmu, je to vždycky ta smrtelná varianta virózy? Pak víte o čem mluvím. O velkém sociálním fenoménu jménem "chlap ochořel".

Vynechám velké litánie o tom, jak žena statečně nese bolest, protože rodila a my srabi néééé! Poslouchám je totiž doma pokaždé, když přijdu z lékárny,... nebo když si provokativně držím kapesník u červeného nateklého a kapajícího chobotu,...nebo když si dovolím zakašlat u klíčového seriálu, který přitom našim drahým polovičkám tolik dává! My, měkcí hypochondři, s nimi totiž málo hovoříme.

Zapomněl jsem zdůraznit, všichni jsme hypochondři. Jo Franto, ty taky! Rodils? Tak kušuj! :-)

Dodnes mi není úplně jasné, jak to ty ženy s tím rozením dělají, že to nesou tak statečně. Od zubaře vždy totiž přijdou ztrhané jak lesní plod a štípanec u vody je vždy od táááákovýhodle sršně. Jo a ten mrtvej komár na dece, to nebyl von, ten už tam ležel. Když je bolí hlava, je to vždy strašná, ale strašná bolest. Věřím,... je asi fakt, že na ně osud nakládá víc. Vypadá to sice chvilkama zvláštně....

Ale lámat hlavu si s tím nebudu, stejně bych to nepochopil. Nechápu totiž vůbec nic, jak jsem se dozvěděl na posledním domácím školení. To Armando, ten svou milou chápe! Nevěděl jsem, kdo je Armando, ale kýval jsem, jako že rozumím. Mám to vyzkoušené, je to kratší než reagovat. Navíc, bych to stejně určitě nepochopil.

Jak je to s tím vaším hypochondrem?

Milé dámy, to že doma kňučí zkroucené stvoření, které ještě včera večer bylo hrdým mužem není hypochondrií. Jsme obětí našeho digitálního mozku. Chlap totiž neumí vnímat "analogově". Neví, co je to "přidej špetku soli"! Potřebuje jednotku a její množství. Půl kávové lžičky? 5g? Tak kurňa, kolik je ta špetkáááá!!!

Pokud jde o svízele spojené s naší tělesnou schránkou nalézáme se taky vždy jenom v jednom ze dvou digitálních stavů:

• 0 = stav totální ignorace jakýchkoli symptomů nemoci
• 1 = stav totálního nasazení při snaze uvést projevy nemoci do původního stavu To jestli je chlap ve stavu vnímání nemoci v nule nebo v jedničce, aby to nebylo moc jednoduché, kupodivu příliš nesouvisí s jejimi možnými následky a kolikrát ani se silou oněch symptomů. Klidně můžete vidět chlapa s vymknutým kotníkem, jak dohrál fotbalový zápas tatíků za panelákem.....protože to přece kvůli pitomýmu kotníku těm bábovkám nenecháme, no ne??? Na druhou stranu, lze spatřit téhož chlapa jak s plným nasazením v stavu jedna kombinuje měření teploty a tlaku s pozorováním zabarvení krčních mandlí v zrcadle nasvíceném čelovkou a nasadí plnou sílu bylinek, rumu a prášků proti nachlazení, ideálně vše najednou. Rozlišovacím kritériem pro přechod mezi stavy nula a jedna je fakt, že něco můžeme či nemůžeme ovlivnit. Pokud lze něco ovlivnit vůlí (rozumějte spíš ignorací), tak jsme v nule. Přece si nezkazíme den kvůli nějaké blbé kosti trčící z nohy, no ne? Pokud ale náhle zjistí, že rýmička i přes dvojitý rum se nezlepšuje ale dokonce, panebožéééé, se zhoršuje.....a že to nemá pod kontrolou, nastává čas paniky. Ideální pro přechod na jedničku. Platí to samozřejmě i obráceně. Pokud chlap v jedničce zjistí, ža antibiotika konečně zabraly a při troše dobré vůle už lze normálně polykat.....kopne do sebe dvanáctku a jde si zakouřit na balkón. Došlo samovolnému přesunu zpět do orbity nula. Milé dámy, buďte proto statečné a věřte, že to neděláme schválně. Prostě, když už se do něčeho pustíme, tak třísky lítaj. Proč by zrovna léčení mělo probíhat s menším nasazením. Co říci závěrem? Na toto téma jsem nepřišel náhodou, zrovna ležím s antibiotiky a dávím se neschopností vykuckat ze sebe něco, co si udělalo hnízdo na mých průduškách. Jo, abych nezapomněl, na rozdíl od těch ostatních zapráskaných simulantů, moje viróza kombinovaná s bakteriální infekcí je náhodou opravdu ta smrtelná varianta. :-) Hezký den přeje S-K